Historie a současnost

Málokterý stát se může pochlubit tak rozsáhlou historií, střídáním období křesťanství a islámu, koloniální nadvládou, i moderním rozkvětem, jako právě Kypr.

První zmínky o osídlení ostrova lze dohledat přibližně v období 10.000 let př.n.l., přičemž první zmínky o trvalém osídlení se datují již kolem roku 8.200 př.n.l.. Pozůstatky neolitického osídlení lze objevit například v malém neolitickém sídlišti Vrysi východně od Kyrenie. Za hospodářským rozmachem Kypru v počátcích doby bronzové stojí bohatá naleziště mědi, která dala údajně ostrovu jméno.  

Není divu, že ostrov se stal zajímavým cílem řeckých obchodníků, kteří zde zakládají městské státy a přispívají k hospodářské prosperitě. Jako klíčový bod východního Středomoří se stává Kypr cílem téměř všech vládnoucích dynastií té doby, a na Kypru se tak střídají vlády Peršanů, Alexanndra Velikého či Ptlemaiovců. Kypr se stává i jedním z ústředních bodů řecké mytologie, jakožto rodiště bohyně krásy Afrodité, podle které se někdy Kypr nazývá též Afroditin ostrov.

Období relativního klidu přichází na Kypr jeho přičleněním k Římské říši, jejíž součástí zůstal až do roku 395 př.n.l., kdy se stal součástí Byzance. Právě v období Římské říše a následně Byzance se na ostrově prosazuje křesťanství. Římská doba zanechala na Kypru řadu významných archeologických nalezišť s nádherně zachovalými antickými stavbami.

Jako součást Byzantské říše zůstává Kypr až do křižáckých válek ve 12. století našeho letopočtu, kdy jej při zpátečním tažení z Jeruzaléma dobývá výprava anglického krále Richarda I. Lví srdce. Křižáci vytváří na Kypru řadu opevněných hradů k obraně Středomoří, jehož je Kypr vstupní branou směrem od východu. Po odchodu křižáků byla bylo území svěřeno Jeruzalémskému království pod vládou Lusignanů, kteří na Kypru vládli až do roku 1489 než je vystřídali Benátčané. Prosperitu Kypru za vládky Lusignanů a Benátčanů je možné dodnes sledovat na řadě křesťanských staveb, ať už je to klášter v Bellapais nebo řada menších kostelíků s nádhernou výzdobou. Zároveň v tomto období vzniká řada horských kostelů a klášterů, do kterých se stahují řečtí křesťané. Tyto kláštery uprostřed nepřístupné přírody kyperských hor představují skvělé cíle pro jarní nebo podzimní túry.

Vrcholné období křesťanského rozvoje bylo v roce 1570 přerušeno připojením Kypru k Osmanské říši, jejíž součástí byl Kypr celá tři století, než byla správa ostrova svěřena Velké Británii. Přesto však se v první světové válce postavil Kypr na stranu centrálních mocností, a proto byl 5. 11. 1914 anexí připojen k Velké Británii jako její kolonie. Právě Nicosii, jako centrum britské administrativy na Kypru je poseto řadou staveb dokládající koloniální způsob život britských rodin.  

Nezávislost Kypru byla vyhlášena v roce 1960, kdy si Velká Británie ponechala kontrolu jenom na přibližně 3% území Kypru, které dodnes tvoří britské vojenské základny.

Moc na Kypru byla rozdělena podle národnostvího složení (70% Řeků, 30% Turků), ale soužití těchto etnik, rozdílných náboženství, jazyka i zvyků však přinášelo řadu problémů. Situace se vyhrotila v roce 1974, kdy došlo k puči, organizovanému řeckou ultrapravicovou vládou vedenou snahou o připojení ostrova k Řecku. Jako reakce na tento postup došlo k v červnu 1974 k vylodění tureckých vojsk, které měly ochránit turecké obyvatelstvo před řeckými etnickými čistkami a zabránit připojení ostrova k Řecku. Turecké vojska ovládly třetinu ostrova, včetně poloviny hlavního města, které tak zůstává jediným rozděleným evropským městem. Severokyperská turecká republika vyhlásila nezávislost v roce 1983, ale mezinárodního uznání se jí dostalo pouze ze strany Turecka.

Přes značnou mezinárodní izolaci se severnímu Kypru v posledních letech daří rozvíjet hospodářské styky i turistický ruch, který je na srovnatelné úrovni jako na jižní části ostrova. Severní Kypr se stal oblíbenou destinací zejména pro britské rodiny, které zde nezřídka tráví dlouhé měsíce letních prázdnin.